Cesta k desce #1: Plán...

CKD je volná skoro deníková forma mé spolupráce s muzikanty na cestách k jejim deskám. Cestujeme tentokrát s Tomášem Tomanem za deskou O duších a lidech.

Tomášova minulá deska se jmenuje Na cestách. Tomáš tehdy i dnes má jasný koncept a já vždycky jenom hledám, kudy se napojit. Minulá deska byla hodně postavena na dvou lidech - pochopitelně Tomáš a vlastně všechno ostatní já. Desku máme rádi, já tu zkušenost taky. Ale ještě jsem nenašel důvod točit pořád stejné desky.

Desku mi v podobě dema, to jest natočených kytara a zpěv songů, textů a akordů, plus úvodního slova Tomáš předal koncem roku 2023. Tomáš to všechno udělal moc hezky a s rozmyslem. Takže nejvíc času jsem trávil poslechy té demodesky, četbou textů a přemýšlením nad nimi.

Potřeboval jsem promyslet dvě věci. Základ je daný, ten dal Tomáš. Já jsem přemýšlel o střeše (produkční koncept celé desky) a pokoji (tvary a řád písní). Písně Tomáš seřadil v logický celek a já tak mohl přemýšlet nad dynamikou celé desky, vrcholy a kontrasty. Po písni velké a neveselé následuje malý až veselý popěvek a podobně. Hodiny jsem se snažil najít obrysy tvarů té desky a songů. Bez toho jsem nemohl jít dál.

Asi bych nad tím dokázal trávit nekonečně času, což mimochodem je častý problém v této branži. Nakonec prostě pomohlo to, co vždycky, termín. Musím přiznat, že krátce po stanovení lednového preprodukčního termínu a taky termínu natáčení došlo k tragedii na FFUK. Kdo znáte můj život, víte, že to byl velký zásah. Tvůrčí práce jsem nebyl řadu dní schopen, tak dobře, že už bylo hotovo. Ještě lépe, kdyby se takové věci neděly vůbec. Ale jak kdysi řekl Jan Zrzavý, na takové věci nemá člověk myslet a má hledět hezky malovat. A tak jsme malovali desku.

Někde na procházce lesem s demem v uších jsem učinil rozhodnutí. Tahle deska bude postavena na hostech. Ke každé skladbě jsem si přiřadil představu o nástrojích a rovnou si obsazoval jmény lidí. Držel jsem se konceptu, který je hodně opřený o to, že se deska týká konkrétních míst, lokací. Vyloučil jsem vlastně řadu nástrojů jen proto, že mi neseděly koncepčně. Tak třeba na minulé desce je cajon, tato nakonec - ještě si nechávám trochu prostoru - bude určitě bez cajonu, ale možná i bez perkusí vůbec. Prostě nezapadají do konceptu. Navíc Tomáš napsal písně tak, že mu rytmicky sedí a v rámci žánru a konceptu “šlapou”. Nebo možná spíš předou.

Já teď zklamu všechny, kdo si (stejně jako já) myslí, že stačí napsat na FB hraju na kytaru, točím desky, ozvěte se. V mém případě toto moc nefungovalo a vlastně nakonec skoro všechny hosty, se kterými dělám znám osobně. Chodit za lidmi je důležitý. Your milage may vary.

V listopadu jsme se potkali v mé učebně s kytaristou Jánem Kickem z desky Hmlisto…Tu máme s Tomášem rádi a Adam Pakosta mě s Jánem propojil. Po pár minutách hovoru mi to bylo jasné jako Slunce. Na té desce bude hrát on. Aby všechny kytary nebyly na mně. Pak už jsem sahnul na základě předchozí spolupráce po čelistce Mishe Ryzak a klávesové party jako v jiné písni z mé produkce dělal Honza Kořínek - tvůrčí člověk s dobrým úsudkem, kde vím, že mohu dělat na dálku, protože part bych líp nevymyslel. Ve dvou písních jsem “slyšel” housle, zvukový mistr Adam Pakosta na ně umí, to byla jasná a dobrá volba. Adamovi taky děkuji za propojení s Géraldine Schnyder, která se ujala německých partů mluvených i zpívaných velmi šarmantně. Věřím, že se také jednou potkáme.

Slovo producent je těžko definovatelné, ale, abych to dnes ukončil trochu nohama na zemi, tohle byla také trocha netvůrčí práce s excelem, diářem a telefonem. Jak mám rád v životě kontrasty, tak mě to baví - když sis vymyslel éterický hlas, musíš ho taky sehnat, dohodnout a dát do rozpočtu. No, nemůže bejt každej Rick Rubin a jenom hlídat vibe.